Spousta majitelů krásných objektů jsou zklamaní, když při pohledu do své prosklené stěny vidí zdeformovanou krajinu nebo zničené linie horizontu. Architekti by do svých studií měli psát: „Díky proskleným stěnám získáte reálně zdeformovaný odraz překrásné krajiny a tím budete mít přímí kontakt s krajinou, kterou svět neviděl“.
Současné sklo float je dokonale hladké a proto je splněna základní fyzikální podmínka pro odraz světla: úhel dopadu se rovná úhlu odrazu. Odrazivost povrchu skleněné tabule skla závisí na indexu lomu světla tabule skla a je dána poměrem odraženého a dopadajícího světla při kolmém dopadu na jeho povrch (Fresnellovo rovnice).
Ze zkušeností je známo, že hladký a rovný povrch skla působí jako polopropustné zrcadlo. K tomuto jevu dochází vždy, když je prostor, ze kterého se díváme na povrch skleněné tabule, více osvětlen než prostor za sklem.
Pokud je tabule skla absolutně rovná tak předměty a jejich obrazy v odrazu jsou souměrné vzhledem k rovině plochy skla. Bohužel současná izolační skla jsou vyplněná plynem, který má tendenci se v zimě smršťovat a v létě rozpínat, proto dochází ke konvexnímu nebo konkávnímu prohnutí jednotlivých tabulí skla a tím i k deformaci odrazu obrazu.
Tohoto jevu velmi rád využívám k určení špatně uloženého skla nebo k určení místních nežádoucích sil působících na hranu skla.
Jak těmto jevům předcházet?
Jediná možnost, jak zabránit prohýbání jednotlivých tabulí skla izolačního dvojskla nebo trojskla vlivem barometrických změn objemu meziskelního plynu, je správně navrhnout tloušťky tabulí skla, aby vyhovovali potřebné tuhosti, která sníží tyto jevy na minimum.
PZN.: V mé kanceláři jsme schopní vytvořit 3D model dvojskla, trojskla, čtyřskla a simulovat metodou konečných prvků vliv teploty, nadmořské výšky a změny tlaku plynného meziprostoru nejen u pravidelných, ale i nepravidelných rozměrů. Tím vám dokážeme říct, o kolik se sklo prohne a o kolik se vám v zimě bude snižovat součinitel prostupu tepla (jak popisuji v tomto příspěvku).
